Vakcinace psů

Vakcinace (očkování) psů slouží k jejich ochraně proti infekčním chorobám, u kterých je léčba buď velmi obtížná nebo dokonce léčba není vůbec možná. Řada těchto chorob je smrtelná a některé z nich jsou přenosné i na člověka. Vakcinace by se proto měla stát samozřejmou součástí preventivní péče o Vaše miláčky. Chráníte tak nejen své zvíře, sebe ale také pomáháte eliminovat původce infekčních onemocnění z prostředí. O konkrétním vakcinačním schématu pro Vašeho zvířecího kamaráda se poraďte se svým veterinárním lékařem.

Jak se provádí

Provádí se aplikací vakcinační látky do těla zvířete. Tuto látku rozpozná obranný systém a při případném kontaktu zvířete s původcem onemocnění je schopen zabránit rozvoji onemocnění a tím organismus chránit.

K tomu, aby mohl imunitní systém zajistit po očkování chráněnost jedince, musí být dostatečně vyvinutý. U novorozených štěňat není vývoj imunitního systému ukončen a pokračuje ještě v prvních týdnech až měsících po porodu. Úroveň imunity u novorozeného mláděte dosahuje pouze cca 5 – 10 % úrovně imunity matky, proto mají velmi malou schopnost bránit se případné infekci. Pro chráněnost štěňat v prvních týdnech života je rozhodující příjem kolostra (mléka) od matky co nejdříve po porodu. Kolostrem totiž přijímají mláďata protilátky, které je chrání v průměru prvních 6 – 10 týdnů,poté postupně klesají. Čím více má matka protilátek a čím dříve po porodu mládě přijme kolostrum, tím lépe je chráněno.

Vakcinace by měla být zahájena v době, kdy protilátky od matky již nejsou schopny mládě ochránit a kdy už je současně imunitní systém dostatečně zralý na to, aby po vakcinaci dostatečné množství nových protilátek vytvořil. Tato doba je značně individuální. Záleží zejména na nákazové situaci v původním i budoucím místě chovu jedince, na zdravotním stavu matky i mláděte. Nejdříve je možné zahájit vakcinaci v 5-6 týdnech věku. První vakcinace však může být ještě likvidována zbytky mateřských protilátek a tím vzniká tzv. imunitní okno. Proto je nutné vakcinaci opakovat za 21 – 28 dní, kdy již u štěněte žádné mateřské protilátky nejsou. U štěňat se provádí vícenásobné očkování, protože imunitní systém štěněte je vyzrálý až po dvanáctém týdnu věku. V tomto období je již mládě vakcinováno potřetí.

Očkovat se mohou pouze zvířata zdravá. Vhodné je provést před očkováním preventivní odčervení. Po každém očkování je krátkodobě oslaben imunitní systém, proto je dobré v době alespoň týden po vakcinaci omezit působení stresů i fyzickou zátěž jedince.

Po očkování se mohou v některých případech vyskytnout nežádoucí reakce. Mohou mít různý průběh. Nejčastěji se jedná o mírné apatie nebo lokální změny v místě vpichu, ale vzácně mohou nastat i závažnější problémy. Proto je vhodné nechávat zvíře po vakcinaci samotné.

Základní vakcinační schéma štěňat a dospělých psů

  • 5 - 7 týdnů věku - první očkování (DP, DHPPi)
  • 8 - 12 týdnů věku - první přeočkování  (DHPPiL)
  • 12 - 16 týdnů věku -  druhé přeočkování (DHPPiL+R)
  • vždy po 1 roce - roční přeočkování (DHPPiL+R)

Choroby, proti kterým se vakcinují psi

Psinka – D

Velmi nebezpečné virové onemocnění, projevující se ve třech základních formách: slizniční, střevní a nervové. Virus psinky napadá všechny sliznice, buňky imunitního systému, nervový systém. Poškozený imunitní systém je vystaven následným bakteriálním infekcím. Vnímavé jsou především psovité šelmy, fretky a norci. Inkubační doma je 6-8 dní. Nejvyšší výskyt je u štěňat (3-6 měsíců), jejichž matky nebyly očkovány, a u neočkovaných starých psů (nad 8 let). Na člověka se nemoc nepřenáší. K infekci dochází kontaktem s nemocným zvířetem. Ve vnějším prostředí virus nepřežívá dlouho. Lehká forma nemoci se projevuje výtoky z očí a nosu, kašlem, dušností, mírně zvýšenou teplotou, vyrážkami na málo osrstěných místech, zhrubnutím nosní houby a polštářků tlapek. Může být i téměř bez příznaků, s dlouhodobým vylučováním viru do prostředí (až 3 měsíce). Při těžké formě bývá závažné postižení plic, zvracení a krvavý průjem s život ohrožující dehydratací, různě výrazná horečka. Do měsíce po překonání akutních potíží (někdy jen v podobě mírné rýmy), se může rozvinout nervová forma psinky s tiky, cvakáním čelistí, různými křečemi, oslepnutím, ztrátou čichu, ochrnutím. Těžká a nervová forma psinky mají obecně nepříznivou prognózu s velmi vysokou úmrtností. Klasická léčba je pouze podpůrná, spočívající především v rehydrataci, tlumení zánětu, křečí a následných bakteriálních infekcí. Důležitá je především prevence v podobě pravidelného očkování.


Infekční zánět jater – H

Původcem je adenovirus. Napadá všechny tkáně, nejvíce poškozuje jaterní buňky, cévy, ledviny, oči. Inkubační doba je 4-7 dní. Nejvyšší výskyt je u mladých psů (1-2 roky), mohou ale onemocnět zvířata jakéhokoli věku. Virus je značně odolný v prostředí. K nakažení dochází i nepřímo, prostřednictvím zevních parazitů, oděvů, nádob, chovatelských pomůcek. Na člověka se nemoc nepřenáší. Někteří jedinci náhle uhynou s příznaky otravy (krvácivost, selhání krevního oběhu a jater). U jiných mohou být příznaky minimální. Většinou se nemoc projevuje zvracením a průjmem (krvavým či bez krve), s následnou dehydratací. Bývá přechodně zvýšená teplota, zánět hrtanu, hltanu a plic, žloutenka (u 20% infikovaných), otok oční rohovky = "příznak modrého oka" (u 20% infikovaných), různě rozsáhlé krváceniny, zadržování tekutiny v břiše. Selhávání jater a ledvin může vyústit v příznaky poškození mozku, kóma a smrt. Úmrtnost je asi 40%. Klasická léčba spočívá především v aplikaci infuzních roztoků a antibiotické clony. Důležitá je především prevence v podobě pravidelného očkování.

Parvoviróza - P

Velice nakažlivé, akutní, virové onemocnění. Napadá především tenké střevo (dehydratace) a imunitní systém (následná bakteriální sepse). Vnímavá je většina psovitých šelem, především štěňata ve stáří 6-18 týdnů. Inkubační doba činí většinou 3-7 dní. Nejčastějším způsobem infekce je pozření infikovaného krmiva či vody. Virus je ve vnějším prostředí extrémně odolný. Při perakutním průběhu může dojít k úhynu během 8-24 h. Převládající příznaky akutního onemocnění jsou: apatie, slabost, nechutenství, úporné zvracení, k němuž se přidává silný, vodnatý až krvavý průjem s odporným, kovově nasládlým zápachem. Ztráta tělesných tekutin vede k dehydrataci až šoku. Častou komplikací je bakteriální superinfekce a sepse. U štěňat se může vyskytnout srdeční forma parvovirózy s náhlými úhyny a dalšími příznaky srdečního selhávání. Prognóza je opatrná. Klasická léčba spočívá v aplikaci infuzních roztoků, antibiotické clony, léků proti zvracení a průjmu. Důležitá je především prevence v podobě pravidelného očkování.

Parainfluenza - Pi

Je to infekce s méně závažným průběhem, která je však velmi nakažlivá a snadno se přenáší z jednoho psa na druhého přímým kontaktem, ale i prostřednictvím vzduchu. Syndrom psincového kašle je komplexní infekční onemocnění psů. Neexistuje samostatný původce, zodpovědný za toto onemocnění. Podílejí se na něm viry, bakterie (Bordetella, Pasteurella,..) a někdy i cizopasníci (migrující larvy škrkavek). Hlavními viry tohoto komplexu je virus parainfluenzy (Pi), psí adenovirus (H) a virus psinky (D). Inkubační doma je 2-10 dní. Závažnost příznaků záleží na zastoupení původců, na stáří, kondici a imunitním stavu psa. Především se jedná o záchvatovitý kašel s dávením (pes široce rozevírá tlamu, jakoby se snažil vyzvracet kost, uvízlou v krku), může se objevit výtok z nosu a očí, apatie, nechutenství, zvýšená teplota. Prognóza je obvykle dobrá. Lehčí případy odezní spontánně během 7-10 dní, léčbou je fyzický klid, dostatečný přísun tekutin, popřípadě homeopatické léky či zvlhčování vzduchu. Jen u těžších případů, které mohou vyústit v zápal plic či chronický zánět průdušek, jsou indikována antibiotika. Ochranný účinek má běžné kombinované očkování (D, H, Pi), popřípadě doplněné očkováním proti Bordetelle.

Leptospiróza- L

Bakteriální infekce psů a koček, přenosná na člověka. Poškozuje především játra a ledviny. Vyskytuje se ohniskově (v určitých lokalitách) a sezónně (konec léta a podzim). Hlavním rezervoárem bakterií jsou hlodavci. Příznivým prostředím jsou stojaté, či mírně tekoucí, povrchové vody (kaluže,..). Ve vodě či vlhké půdě leptospiry přežívají několik týdnů. Do těla pronikají aktivně, neporušenou sliznicí či porušenou kůží. Inkubační doba je nejčastěji 7-14 dní (3-30 dní).
Perakutní forma má podobu otravy (krvácivost a šok). Akutní příznaky jsou: apatie, nechutenství, slabost, zvracení a průjem s krví, krváceniny na sliznicích, žloutenka, bolestivost jater a ledvin, snížené močení, rýma, kašel, nervové příznaky. Chronická forma se může projevovat epizodami zvýšené teploty, nitroočními záněty, zhoršenou funkcí jater a ledvin, obvykle ale uniká pozornosti, leptospiry se množí v ledvinách a občasně vylučují močí (až 4 roky).
Vzteklina -  Rabies (Lyssa) - R Smrtelné, virové onemocnění, napadající centrální nervový systém teplokrevných živočichů včetně psa, kočky, fretky, člověka. Příznaky vztekliny jsou velmi proměnlivé. Nemoc se přenáší slinami nakažených zvířat a manipulací s uhynulými těly. Projevuje se především jako zvýšená slinivost a agresivita, ztráta plachosti, ochrnutí a nemohoucnost. U psů je od vstupu ČR do EU očkování proti vzteklině povinné od třetího měsíce věku s povinnou revakcinací dle pokynů výrobce vakcíny.

Koronaviróza - C

Jde  o méně závažné akutní průjmové onemocnění. Onemocnění virového původu se vyskytuje zejména u štěňat do 1 roku věku, především ve velkých chovech především v útulcích apod. Nejvíce vnímavá jsou štěňata ve věku 6 - 9 týdnů. Onemocnění se přenáší trusem infikovaného jedince. Na trhu jsou účinné inaktivované vakcíny. Vakcinace nepatří do základního vakcinačního schématu, po první vakcinaci následuje revakcinace za 3 - 4 týdny a dále vždy po jednom roce.

Infekční laryngotracheitida

Nemoc je obzvláště vysilující pro plemena se slabou průdušnicí a pro starší jedince. Přenáší se kontaktem s nakaženými psy či jejich sekrety. Projevuje se suchým až záchvatovitým kašlem a dávením. Tato vakcinace nepatří do běžného vakcinačního schématu, ale pokud Váš pejsek chodí na výstavy, cvičáky nebo pobývá v hotelích pro psy, lze očkování jen doporučit.

Tetanus 

Vakcinaci doporučujeme u loveckých a pracovních plemen psů, popř. u psů, kteří se vyskytují ve společnosti koní.
Lymská borelióza (lymeská borreliosa) - B Vakcinace této choroby je vhodná zejména v oblastech se zvýšených výskytem tohoto onemocnění a to zejména u psů, kteří se často vyskytují v lese. Lymská borrelioza je onemocnění způsobené bakterií rodu Borrelia. Přenašečem této bakterie jsou krev sající členovci, nejčastěji klíšťata. Onemocnět může nejen člověk, ale také domácí zvířata.
Onemocnění se nejčastěji projevuje postižením pohybového aparátu (kulháním na jednu nebo více končetin, bolestivostí a otoky kloubů), zvýšenou teplotou, celkovou apatií, nechutenstvím, může se objevit i postižení srdce, ledvin, nervového systému nebo kůže.

Průkaz onemocnění se provádí nejčastěji z odebrané krve. Léčba spočívá v dlouhodobé aplikaci antibiotik, ale bohužel nemusí vždy pacienta bakterií zbavit. Proto má velký význam prevence.
Prevence onemocnění borreliozou zahrnuje omezení kontaktu s klíšťaty, používání protiparazitárních přípravků (pro jejich maximální účinnost je však nutné přesně se řídit pokyny výrobce), včasné odstranění přisátých klíšťat (pro vlastní bezpečnost používejte mechanické pomůcky a ochranné rukavice).

Nejspolehlivější ochranou psů a koček je však vakcinace. První vakcinace je možná od 12 týdnu věku. Pro vytvoření dostatečně vysoké hladiny protilátek u pacienta je nutná revakcinace v odstupu 2 až 3 týdnů, dále pak pravidelně jednou ročně. Ideální roční období pro první vakcinaci zvířete jsou měsíce leden a únor, tedy doba, kdy je výskyt přenašečů onemocnění nejnižší. 


Najdete nás na Facebooku